Tábor 2008

2009 – Cesta do minulosti

„HU-HU“ Pozdrav ze Soláňky

Milí rodičové,

(samozřejmě zdravíme i babičky, dědy, brášky, ségry, tety, strýce, kamarády…),

jak jsme slíbili, připravili jsme pro vás hned druhý den na táboře fotoreportáž, abyste se sami přesvědčili o tom, jak krásně se tu máme!

Náš historicky zaměřený tábor nazvaný CESTA DO MINULOSTI začal v sobotu 1. srpna tradičně na horské chatě Soláňka, kam se již před třetí hodinou odpolední začali sjíždět první táborníci. Uvítání pro ně bylo nachystáno taktéž dobové – na chvíli jsme se všichni přenesli do pravěku, doby, kdy lidé žili v jeskyních, neznali řeč, zato ale uměli lovit mamuty. Dva takové neandrtálce se nám podařilo odchytit a požádat je, aby táborníky pozdravili a naučili je posunkovou řeč tzv. huhuláčtinu. Děti musely hned během uvítání splnit první důležitý táborový úkol – „domluvit se“ s neandrtálci. Na nemalý problém v komunikaci jsme narazili již na začátku, neboť neandrtálci neznalí běžné denní hygieny byli značně nervózní z čisťoučkých z domu vymydlených dětí a každého táborníka na přivítanou ušpinili. Teprve poté mohla začít ta správná „konverzace“. :)

Po zabydlení se na pokojích a rozloučení s rodiči jsme se seřadili před chatou na vůbec první letošní nástup. První oddíl našich nejmenších mají na starosti tety Verča a Krisťa a jejich malé princezny se jmenují Klárka, Áďa, Eliška, Anabelka, Markétka a Klárka. Oddíl druhý tety Danči tvoří Willík, Vojta, Kuba, Filípek, Michalka, Zuzka, Evička, Verča a Filda. Ve třetím oddílu najdete Danču, Báru, Sanynku, Káju, Lucku, Anetku, Sáru a Marcelku a o ty všechny se stará teta Pavla. Strýc Martin má pak tradičně pod kontrolou nejstarší čtvrtý oddíl v čele se Štěpánem a dále Krisťu, Barču, Sáru, Anetku, Filipa a Káju.

Na nástupu jsme mezi námi přivítali nováčky, děti, které jsou tu s námi na táboře letos poprvé – teta Mirka je historickým mečem pasovala na táborníky a přijala je tak do Řádu tábornického. Kluci museli složit rytířský slib a holky předvedly princeznovské pukrle.

Po vydatné večeři ve vyzdobené jídelně jsme se vypravili na výpravu do nedalekého pralesa s cílem prozkoumat okolí naší osady. Cestou jsme hledali nepřátelské tlupy a zahráli si nejrůznější hry, třeba naši oblíbenou „Kopřivu“. Při zpáteční cestě na chatu nás přepadli „naši“ dva neandrtálci a pokusili se unést Filípka s Kubíkem. Jako správná tlupa držíme při sobě, tudíž jsme oba členy zachránili a únosce jaksepatří potrestali.

Večer jsme se umyli, převlíkli do pyžamek a shromáždili se v herně, kde na nás čekalo překvapení v podobě pravěkého kina. Na dobrou noc jsme se podívali na film Cesta do pravěku a již v půl desáté jsme všichni leželi v postýlkách. V 10 hodin bylo v chatě naprosté ticho…

Nedělní ráno začalo na Soláňce společnou rozcvičkou se sporťákem Martinem. Poté jsme se přesunuli do jídelny na snídani.

Sobota byla věnována pravěku a i dnes jsme zůstali v lovecko-sběračské společnosti. Horké dopoledne jsme strávili nejdříve nejrůznějšími sběračskými soutěžemi v lese a z nalezených kamenů jsme si vytvořili hudební nástroje. V konečné fázi jsme vytvořili celosvětově první a tudíž jedinečný „pravěký symfonický orchestr“.

Před obědem jsme se všichni převlíknuli do plavek a společně s tetami dováděli v bazénku před chatou.

Tímto se s vámi pro dnešek loučíme a doufáme, že vás naše reportáž potěšila. Další hlášení ze Soláně očekávejte nejspíš v úterý.

Hu, hu, hu-hu!  Táborníci, tety a strejdové

DRUHÝ POZDRAV ZE SOLÁŇKY!

Tentokrát od Živlů a egyptských faraonů …

Opět se vám hlásíme z naší táborové osady! Jak už jsme se zmínili v předchozí reportáži, neděli jsme prožili ve společnosti dinosaurů, mamutů a pralidí. Dinosaury jsme si vyzkoušeli namalovat pomocí křídy a uhlu a budete mít možnost si naše výtvory prohlédnout, až si pro nás v sobotu přijedete. Zbytek odpoledne jsme dováděli se Sporťákem na louce u chaty, soutěžili a dokonce ulovili bizony Štěpána a Filipa. :)

Po večeři jsme pomohli strejdům nasbírat dřevo na oheň a táborák pod hvězdnou oblohou mohl začít. Kulturní vložku zajistil svým vystoupením náš Pravěký symfonický orchestr pod vedením dirigenta Sporťáka a poté už se ujal kytary strejda Martin. My s bříšky nacpanými špekáčky jsme společně s tetami zpívali až do 10 hod. a poté znavení, ale šťastní padli do postýlek a během pár vteřin usnuli.

V pondělí ráno jsme se ihned po rozcvičce a snídani, za asistence tety Verči, přesunuli do starověkého Egypta a každému oddílu byl přidělen jeden ze Živlů – 4. oddíl (Trilobiti) dostal na starosti Oheň, 3. oddíl (Lidožrouti) Vodu, 2. oddíl (Šavlozubí tygři) Vzduch a 1. oddíl (Dinosauři). Úkolem pak bylo svému Živlu postavit pyramidu, která ho bude uctívat.

V Egyptě nás dále čekala výroba šperků, malování sluníček uctívajících Boha Slunce.

Zbytek odpoledne jsme řádili s tetami a strejdy na louce nedaleko naší osady. Zatímco děti soutěžily se Sporťákem, hrály na Zlatou bránu a velice oblíbenou hru tzv. „na mrtvého brouka“, tety vyrazily na borůvky. :)

Večerní program jsme prožili s géniem Leonardem da Vincim. Podle jeho nákresů jsme sestavili nejrůznější letecké stroje a Letecký večer na Soláňce mohl začít.

Úterní program byl ve všech směrech nejnáročnější – unavili jsme se nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické, neboť si pro nás Sporťák připravil výlet do starověkého Řecka, konkrétně na Olympijské hry. Dopoledne jsme změřili své síly v atletických disciplínách, odpoledne v těch plaveckých v hotelovém bazénu a večer nás přijela vystrašit strašidla, jež nám zpestřila Stezku odvahy.

Dnešek trávíme ve středověku – čeká nás rytířský turnaj a večer pohádkový bál na hradě!

Ahoooj v sobotu!

Poslední ohlédnutí za letošním Nekky táborem

Letošní Nekky tábor na Soláňce s tématem „Návrat do minulosti“ je už bohužel také minulostí. Je nám líto, že čas uběhl tak rychle. I když počasí nebylo tropické – jak jsme čekali – dovolilo nám jak koupání v bazénu u chaty, tak rozmanité aktivity v širokém okolí. Jako správní plaváčci jsme také několikrát navštívili bazén se slanou vodou v nedalekém hotelu KOH-I-NOOR.

Děti byly opravdu skvělé, navzájem si pomáhaly, užily si chvíle řádění se strejdy a k tetám občas zašly pro malé přitulení, pohlazení či relaxační masáž nohou.

Všichni odjížděli zdraví, spokojení, plní nových dojmů a nevšedních zážitků, a také s ujištěním, že se příští rok opět setkáme.